Zpět na: bestMusic.cz » Interpreti a skupiny » Charles-Francois Gounod » Základní info

Charles-Francois Gounod - Základní info

Popis

Charles-Francois Gounod
Země původu	Francie
Rok narození	1818
Žánr	Classical
Počet alb	1
Pořadí dle BM	201.
Tvoje hodnocení:
Aktuální hodn.	(0%)

Základní info Diskografie Písně Galerie Komentáře (0)

Charles-Francois Gounod, čelný představitel francouzské romantické opery 19. století, se narodil 18. června roku 1818 ve francouzské metropoli Paříži, jež vévodila kulturnímu i politickému životu tehdejší Evropy. Oba jeho rodiče byli svým způsobem talentovaní umělci- otec malíř (zemřel však již po čtyřech letech po Charlesově narození), matka zručná klavíristka. Právě ona jako první rozpoznala synův ojedinělý hudební talent a přihlásila na studia ke skladateli českého původu Antonínu Rejchovi (jeho žákem byl ve Francii mj. i Hector Berlioz). Studia na pařížské konzervatoři dokončil roku 1839 a odešel do Říma, který na něj mocně zapůsobil. Uchvátila jej hudba Bachova i Palestiny a na duchovní chorály 16. století pak částečně i navazoval. Po návratu do Paříže se začal věnovat teologii a založil si sám církevní sbor.

Opravdovým Gounodovým hudebním triumfem byla až opera Faust, která od premiéry v roce 1859 nezmizela ze světových operních scén a patří stále k nejoblíbenějším dílům nejen francouzské operní literatury. Velkolepou dramatickou báseň Goethovu se pokusilo hudebně zpracovat mnoho umělců, žádný však nedospěl k takovému úspěchu a umělecké přesvědčivosti. Do povědomí diváků se Faust zapsal především závěrečným triem Mefistofela, Fausta a Markétky ,,Alerte! Alerte!“, ale i např. mohutným Sborem vojáků (,,Gloire immortele“). Faust znamenal okamžitý úspěch a rázem učinil svého autora nejznámějším francouzským skladatelem. Ačkoli ve svých počátcích navazoval na styl francouzské ,,velké opery“, stále více se odkláněl od její projevové banality a historické, dramatické a psychologické schematičnosti, stejně jako od belcantového proudu rossiniovského (jehož velký francouzský realista Balzac nelichotivě nazval ,,slavíčkováním“). Ve Faustovi poznáváme Gounodovu ranou zálibu v chrámové hudbě, smysl pro velikost dramatických námětů (zhudebnil také některé práce Moliérovy a Shakespearovy) i důraz na lyričnost situací, jímž předznamenal vývoj francouzské lyrické opery Thomase či Masseneta. I tak ale Gounodovy opery nedosahují svých dramatických předloh, byť jsou vkusné a divadelně účinné.

Druhou nejslavnější operou Gounodovou, která se však nemůže Faustovi rovnat, je Romeo a Julie (1867). Obě díla měla společné libretisty v Julesu Barbierovi a Michelu Carré.

Méně úspěšná byla opera Mireille podle eposu bojovníka za rovnoprávnost provensálského nářečí a vůdce básnického hnutí felibrů Frédérica Mistrala Miréio. I díla menší kvality než všemi oslavovaný Faust však byla přijata shovívavě, neboť přízeň Pařížanů Gounodovi byla opravdu značná.

Po vypuknutí prusko-francouzské války roku 1870 a svržení císaře Napoleona III. přesídlil raději Gounod i s rodinou do viktoriánské Anglie, jejíž puritánskou společnost uváděl v úžas a rozpaky svým bouřlivým milostným (mimomanželským) životem. V Londýně založil vlastní sbor, který roku 1871 dirigoval při slavnostním otevření divadla Royal Albert Hall v Covent Garden. Ve svých pozdních uměleckých letech se pak věnoval zejména komponování duchovní hudby. Zemřel 10. října 1893 ve francouzském St. Cloud.

Přehled díla