Sergej Prokofjev - Základní info

Prokofjevův život byl stejně pestrý jako jeho hudba. První setkání s klavírní hudbou mu zprostředkovala matka, která ho natolik podporovala v jeho zálibě v komponování, že již v devíti letech složil operu. Když mu bylo jedenáct začal studovat hudby u skaldatele Gliéra ( 1857 - 1956) a o dva roky později, v roce 1904, se dal zapsat na petrohradskou konzervatoř. Zde studoval kontrapunkt u Ljadova a orchestraci u Rimského - Korsakova a později i klavír. Několik skladeb z tohoto období bylo uveřejněno. Vyrostl z něj brilantní klavírista a v roce 1914 získal pretižní Rubinsteinovu cenu, když se odvážně rozhodl zahrát svůj vlastní první klavírní koncert.

Tentýž rok  Prokofjev odjel do Londýna, kde se setkal s ředitelem Ruského baletu, Sergejem Ďagilevem. Ďagilev, podobně jako u dalšího nadaného ruského skladatele, Igora Stravinského, objednal si u Prokofjeva zkomponování skladby. Vypuknutí války a následné události v Rusku tento plán překazily, ačkoliv Prokofjev skladbu přepracoval jako Skytskou suitu. Byla to jen jedna z jeho drsných skladeb, které složil v tomto období při svém experimentování s ostrými disonancemi a tvorbě často brutálního stylu klavírní tvorby.

V ostrém protikladu k nim byl Prokofjevova první symfonie z roku 1917 inteligentní, ač laskavou napodobeninou Haydna, plnou třpytivých melodií. Tato Klasická symfonie zůstává jednou z nejmilovanějších Prokofjevových skladeb. V roce 1918 odešel do exilu, nejprve do Spojených států, kde si Chicagská opera objednala operu Láska ke třem pomerančům. Povzbuzen Ďagilevovým zájmem o svou hudbu se Prokofjev v roce 1920 usadil v Paříži a žil zde následujících šestnáct let. Nikdy se však se životem na Západě zcela nevyrovnal, a když přijel roku 1933 do Sovětského svazu na návštěvu, byl potěšen přijetím, kterého se mu dostalo. Jeho skladby byly na koncertech stále hrány a přišla i velká objednávka z Kirovova baletu v Leningradě ( která dostala podobu překrásně lyrického Romea a Julie) a nabídka napsat hudbu k satirickému filmu Poručík Kižé. Tyto trvale populární a příjemné skladby plné nádherných melodií představují zřetelnou změnu Prokofjevova stylu. O tři roky později se vrátil se svou ženou a dvěma syny do Moskvy.

Nemohl si však zvolit nevhodnější dobu. Šostakovičova Lady Makbeth mcenského újezdu byla právě Stalinovými kulturními pracovníky zakázána a Romea a Julii měl stihnout stejný osud. Prokofjev však v Sovětském svazu zůstal i nadále a stejně jako Šostakovič vzdoroval rozmarům Stalinova aparátu. Komponoval povinnou vlasteneckou rétoriku, ale spojoval ji s díly trvalejší umělecké hodnoty, nejen pátou symfonií, která tak hluboce zapůsobila na válkou sužovanou Moskvu při jejím prvním provedení v roce 1945, a překrásnou operu inspirovanou Tolstého Vojnou a mír. Sergej Prokofjev zemřel 5. března 1953, ale tato událost byla zastíněna jinou - smrtí J.V.Stalina. Prokofjev, věčný ironik, by jistě tuto pikantnost dovedl ocenit.

Opery

• Madalena, Op. 13 (1911-13)
• Hráč (podle novely F.M.Dostojevského), Op. 24 (1915-1916, revidováno 1927)
• Láska ke třem pomerančům, Op. 33 (1919)
• Ohnivý anděl, Op. 37 (1919-1927)
• Semjon Kotko, Op. 81 (1939)
• Vojna a mír (podle Tolstého románu), Op. 91 (1941-1952)
• Příběh opravdového člověka, Op. 117 (1947-1948)
• Vzdálená moře, (1948 - nedokončeno)

Balety

• Ocelový skok, Op. 41 (1925-6)
• Marnotratný syn, Op. 46 (1928-9)
• Na Dněpru, Op. 51 (1930-1)
• Romeo a Julie, Op. 64 (1935-36)
• Popelka, Op. 87 (1940-44)
• Kamenný kvítek, Op. 118 (1948-53)

Orchestrální skladby

• Symfonie č. 1, "Klasická", Op. 25 (1916-17)
• Symfonie č. 2, "Železo a ocel", Op. 40 (1924-1925)
• Symfonie č. 3, c-moll, Op. 44 (1928)
• Symfonie č. 4, Op. 47 (1930)
• Symfonie č. 5, Op. 100 (1944)
• Symfonie č. 6, es-moll, Op. 111 (1945-1947)
• Symfonie č. 7, cis-moll, Op. 131 (1951-52)
• Sinfonietta, Op. 5 (1909), revidováno 1929 jako Op. 48
• Sny, Op. 6 (1910)
• Podzimní, Op. 8 (1910)
• Americká předehra, Op. 42 (1926), pro 17 hudebníků
• Divertimento, Op. 43 (1925-1929)
• Symfonická píseň, Op. 57 (1933)
• Ruská předehra]], Op. 72 (1936)
• Symfonický pochod, Op. 88 (1941)
• Rok 1941, Op. 90 (1941)
• Óda na konec války, Op. 105 (1945)
• Skytská suita, Op. 20
• Egyptské noci, Op. 61

Filmová hudba

• Poručík Kije (1933), též ve verzi orchestrální suity
• Piková dáma, Op. 70 (1936), podle Puškina
• Alexandr Něvský (1938) - existuje též jako kantáta
• Lermontov (1941)
• Kotovský (1942)
• Partyzáni na ukrajinské stepi (1942)
• Ivan Hrozný, Op. 116 (1942-1945)

Koncertní skladby

• Klavírní koncerty č. 1 - 6

Třetí klavírní koncert C dur byl poprvé uveden 21.března 1926 v Obecním domě v Praze Ilonou Štěpánovou-Kurzovou a Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha.

• Houslové koncerty č. 1 a 2
• Koncerty pro violoncello (e-moll, g-moll a „Symfonický koncert“)

Instrumentálně-vokální skladby, sbory a písně

• Dvě poemy pro ženský sbor a orchestr, Op. 7 (1910)
• Péťa a vlk, Op. 67 (1936)
• Kantáta k dvacátému výročí říjnové revoluce
• Písně našich dnů, Op. 76 (1937), pro sbor a orchestr
• Alexandr Něvský] (kantáta), Op. 78 (1939)
• Zdravice, Op. 85 (1939), pro sbor a orchestr
• Balada o neznámém chlapci, Op. 93 (1943), pro sólisty, sbor a orchestr
• Vzkvétající mocná zem, Op. 114 (1947), pro sbor a orchestr
• Zimní vatra, Op. 122 (1950), for chlapecká sbor a malý orchestr
• Na stráži míru, Op. 124 (1950), pro sbor a orchestr
• Národní hymna a Svazová hymna, Op. 98 (1943 and 1946)
• Vojenská pochodová píseň, Op. 121 (1950)
• Ošklivé káčátko, Op. 18 (1914)
• Tři romance podle Puškina, Op. 73 (1936)
• Dvanáct ruských lidových písní, Op. 104 (1944)
• Široké a hluboké říční proudy

Komorní hudba

• Smyčcové kvartety č. 1 - 2
• Kvintet g-moll, Op. 39 (for oboe, clarinet, violin, viola and double bass)