Petr Iljič Čajkovskij - Základní info

     ,,Čajkovskij je jedním z nejinspirativnějších skladatelů na světe," řekl jednou proslulý americký dirigent Leonard Bernstein a měl pravdu. Čajkovkij je jakýmsi zosobněním hudebního romantismu - nacházíme u něj citlivé i dramatické skladby plné vášně, pohnutí a lidské otevřenosti, bezprostřední a přístupné kterémukoli posluchači. Navozují atmosféru ruské přírody i salonu a jsou dokonalým uměleckým, a přece vroucně lidským  vyjádřením člověka a romantika i vlast milujícího Rusa. Čajkovského můžeme chápat jako hudební zrcadlo romantické literatury - jeho největší operní díla vznikla dle předloh Puškinových. A nejsou to jen podmanivé melodie, kterými se tento velikán zapisuje do podvědomí lidí. K jeho spontánnímu a přirozenému uměleckému lyrismu musíme přičíst také vzrušení a smysl pro dramartičnost, neboť mnoho jeho děl je bouřlivých a dramaticky strhujících jako autorův život. Ten se nesl ve znamení mnoha protikladů, velké dávky osobního neštěstí a tragiky.

     Čajkovskij se narodil 7. května roku 1840 v ruském Votinsku a vyrůstal v ,,hudebním" prostředí. Hrával od dětství na klavír a vášnivě poslouchal zázračný přístroj zvaný orchestrion, který mechanicky reprodukoval zvuky orchestru. Tak se seznámil především s tvorbou Wolfganga Amadea Mozarta, již si zamiloval a jež nebyla v tehdejší době zdaleka tak populární jako dnes. Jeho otec pracoval jako důlní správce a rodina se často stěhovala, což citlivý a neurotický chlapec těžce nesl. Velikou ránou pro něj byla ve čtrnácti letech smrt matky, s níž se až do smrti plně nevyrovnal a nedokázal o ní mluvit, třebaže jinak byl o svých niterných prožitcích poměrně sdílný. Jeho studium právnické školy v Petrohradě zahrnovalo v omezené době i výuku hudby. Když se v devatenácti letech stal úředníkem na ministerstvu spravedlnosti, jeho zájmy a cíle se upíraly už jasně uměleckým směrem. Začal hudbu vážně studovat u Nikolaje Rubinsteina a po nejistém začátku se dal do komponování své první symfonie a opery Vojvoda. V té době selhal milostný vztah s francouzskou zpěvačkou Désirée Artotovou.

     Po pěti letech vyčerpávající práce skladatele, učitele a kritika odjel Čajkovskij v létě 1876 do lázní Vichy, aby si odpočinul. Za rok se v Moskvě nešťastně oženil se studentkou Antoniou Miljukovou. Jejichspolečný život byl pohromou a oboustranným utrpením. Čajkovskij odjel nervově zhroucen zpět do Petrohradu a zde se seznámil s další svou osudovou ženou - zámožnou vdovou Naděždou von Meckovou. Ačkoli se nikdy nesetkali osobně (!), na třináct let si psali dlouhé dopisy a skladatel se této své mecenášce svěřoval. Dávala mu roční rentu, aby mohl tvořit, a jemně jej vybízela k činnosti, pomáhala mu z jeho depresí a stavů hluboké citové nenaplněnosti a životní rozháranosti, jež pro něj byly typické. Nervózní, ale výjimečný člověk a umělec,  o něhož je třeba se starat, aby se neutopil ve svých vnitřních slzách, říkala si bohatá šlechtična. Té Čajkovskij v zahraničí věnoval několik lyrických scén z rozpracované opery Evžen Oněgin na Puškinův námět. Po svém návratu do Mosky se vzdal profesorského postu a vydal se hledat inspiraci do slavné  Florencie.

     V roce 1880 byl již dobře znám ve své zemi, ovšem až úspěch v Americe, kde debutoval se svým prvním klavírním koncertem, znamenal definitivní cestu za uznáním a slávou, na niž už tak dlouho čekal. V New Yorku nabyl nových sil a skomponoval zde svá vrcholná díla.

     Podle některých pramenů Čajkovskij zemřel roku 1863 na choleru. Bylo to ale tak? Nevzal si, jak se spekuluje, život poté, co jeho současníci odsoudili jeho homosexualitu, již celý život trpěl a tajil?  ,,Pravdu se asi nikdy nedozvíme," píše kriti Rodney Milnes, ,,kromě té pravdy, že smrt člověka na vrcholu jeho životních a tvůrčích sil byla tragickou a krutou ztrátou."

Dílo

1. Balety

Baletní tvorba tvoří spolu s operami Evžen Oněgin a Piková dáma těžiště Čajkovského tvorby. Dodnes patří k nejhranějším světovým kusům, podle jejichž vzoru komponovali svá díla všichni ostatní skladatelé celého světa. Baletní klasika v čele s Labutím jezerem se vyznačuje neobyčejnou melodičností a půvabem, dramatickou i lyrickou působivostí a harmonickým propojením myšlenky s krásou melodie a tanečního projevu účinkujících, kteří jej hodnotí jako takřka vůbec nejnáročnější v oboru. Kdo by neznal nezapomenutelné tóny Tance malých labutí nebo Květinového valčíku ? Proslulé pochody, valčíky a scény z níže uvedených autorových opusů patří k nejznámějším skladbám evropské klasické hudby, jež očarovávají svou nenucenou plynulostí a barvitostí i po více než sto letech.

Labutí jezero

Šípková Růženka

Louskáček

2. Opery

Vévoda

Undina

Opríčnik

Kovač Vakula

Evžen Oněgin

Panna orleánská

Mazeppa

Střevíčky

Čarodějka

Piková dáma

Jolanta

3. Symfonie

Symfonie č. 1 g-mol  ,,Zimní sny"

Symfonie č. 2 c-mol  ,, Malá ruská"

Symfonie č. 3 D-dur  ,,Polská"

Symfonie č. 4 f-mol

Symfonie Manfred h-mol

Symfonie č. 5 e-mol

Symfonie č. 6  h-mol

4.  Tři klavírní koncerty (nejslavnější První)  a  konvert pro housle

5.  Díla pro orchestr (nejslavnější malebné Italské capriccio a Slavnostní předehra 1812)